Hledání extrémů funkcí více proměnných

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Na základě poznámek ze cvičení zpracoval Irigi

Algoritmy, které popíši fungují pro obecně n neznámých - ve všech textech ale budu psát pouze dvě souřadnice, i když napíšu, jak by se postupovalo pro souřadnic více.

Totální diferenciál

Totální diferenciál definuje limita

lim(h1,h2)→(0,0)f(x+h1,y+h2)−f(x,y)−df→(x,y)⋅(h1,h2)h12+h22   (♣)

Nutnou podmínkou pro existenci totálního diferenciálu je existence prvních parciálních derivací, pokud neexistují, zjevně neexistuje ani (♣). Pokud existují první parciální derivace, potom platí

df→(x,y)⋅(h1,h2)=∂f∂xh1+∂f∂yh2

Postačující podmínkou je buďto spojitost prvních parciálních derivací, nebo existence (♣).

Příklad

Zjistěte zda a kde má funkce (xy)1/3 totální diferenciál.

∂f∂x=x−2/3y1/33
∂f∂y=y−2/3x1/33

Je vidět, že derivace jsou mimo osy spojité, tudíž mimo osy existuje totální diferenciál. Na osách je funkční hodnota (xy)1/3=0, ale první parciální derivace zde nejsou definovány (jsou v limitě nekonečné), proto na osách totální diferenciál není.

V počátku soustavy souřadnic jsou první parciální derivace nulové, protože

∂f∂x=limh→0f(x+h,y)−f(x,y)h=limh→00h=0

a obdobně pro derivaci podle y.

Proto pokud totální diferenciál existuje, pak má hodnotu

df→(x,y)⋅(h1,h2)=0

Ověříme jeho existenci dosazením do (♣). Přejdeme k polárním souřadnicím:

h1=rsin⁡(ϕ)
h2=rcos⁡(ϕ)

Tedy dosadím do (♣):

limr→0(h1h2)1/3−0−0h12+h22=limr→0(rsin⁡(ϕ)rcos⁡(ϕ))1/3r

Tato limita neexistuje (resp. závisí na úhlu φ), totální diferenciál tedy v počátku neexistuje.

Hledám-li extrém funkcí více proměnných f(x1,x2,...,xn), prohledávám jednak „kandidáty“ na extrém a jednak hledám extrém na okraji, což je extrém s vazbou.

Lokální extrémy

1. Nutná podmínka pro to, aby funkce měla v bodě extrém je, aby první parciální derivace byly nulové (nebo aby v něm neexistovaly):
∂f∂x=0,∂f∂y=0,
2. V těchto bodech může nastat jedna ze tří možností - je zde minimum, maximum nebo sedlový bod. Označíme si členy v Hessově matici (Hesián):
H=(∂2f∂x2∂2f∂x∂y∂2f∂y∂x∂2f∂y2)=(ABBC)

Podle Taylorova rozvoje do druhého řádu (první derivace jsou nulové) nám zbývá plocha určená jako:

∂2f∂x2dx2+2∂2f∂x∂ydxdy+∂2f∂y2dy2=Adx2+2Bdx dy+Cdy2=K

Pro více proměnných se rozšiřuje kvadriku ve smyslu Taylorova rozvoje. V diskusi nezapomeňte, že funkce musí být ve zkoumaných bodech spojitá, aby byly smíšené derivace záměnné!

  • Je-li pro každé (x,y)≠(0,0) K>0, pak má funkce v tomto bodě lokální minimum (plocha je pozitivně definitní)
  • Je-li pro každé (x,y)≠(0,0) K≥0, pak nadále nevíme (plocha je pozitivně semidefinitní)
  • Je-li pro každé (x,y)≠(0,0) K<0, pak má funkce v tomto bodě lokální maximum (plocha je negativně definitní)
  • Je-li pro každé (x,y)≠(0,0) K≤0, pak nadále nevíme (plocha je negativně semidefinitní)
  • Střídá-li pro každé (x,y)≠(0,0) K znaménko pak jde o sedlový bod (plocha je indefinitní)

Abychom zjistili, do které z těchto skupin kvadrika patří, použijeme Sylvesterovo kritérium: vybereme z J subdeterminanty (zleva shora) o velikostech 1,2,...,n. Pro případ dvou proměnných tedy D1=A,D2=AC−B2. Pak:

  • Jsou-li všechny Di kladné (A>0,AC−B2>0), pak je kvadrika pozitivně definitivní (lokální minimum).
  • Jsou-li Di střídavě záporné a kladné (A<0,AC−B2>0), pak je kvadrika negativně definitivní (lokální maximum).
  • Ve všech ostatních případech nevíme.

Příklad

Hledejme extrémy f=x2+y3x. Z podmínky o nulových prvních derivací:

∂f∂x=2x+y3=0,∂f∂y=3y2x=0⇒x=0,y=0

Nyní určíme z Taylorova rozvoje koeficienty A,B takto:

A=2,B=3y2=0,C=6yx=0⇒K=2d x2

Sylvesterovo kritérium říká, že nevíme: A>1,AC−B2=0. Z kvadriky je vidět, že kvadrika je pozitivně semidefinitní (nikde není záporná a pro hodnoty (0,y) je nulová), proto nejsme schopni touto metodou extrém ověřit. (numericky: je to sedlo.)

Extrémy s vazbou

Máme hledat extrémy funkce f(x1,x2,...,xn), kde zůstáváme na vazbách g1(x1,x2,...,xn),...,gh(x1,x2,...,xn), kde h<n.

Můžeme použít dvě metody:

A. Vyjádříme co nejvíce proměnných z podmínek gi(...)
B. Na zbylé podmínky použijeme Lagrangeovy multiplikátory.

Má-li funkce v bodě extrém s vazbou (pokud jsme vazbu ještě nevyloučili pomocí bodu A.), potom platí:

∇(f(…)−∑λigi(…))=0      (♠)

Nyní potřebuji vyjádřit λ1,...,λh, čehož dosáhnu:

α. Vyjádřením x,y,... podle λi z (♠) a dosazením do gi(...)=0.
β. Využitím diferenciálních vztahů pro gi(...) snížím počet nutných diferenciálů ve výsledné kvadrice (to je nutné pro správnost výsledku! - kvadrika musí mít stejný počet diferenciálů jako je stupňů volnosti na kterých se s řešením pohybujeme!):

α.

Teď známe λi a x,y,..., tedy máme všechny „kandidáty na extrém“. Nyní se chceme opět přesvědčit, zda extrém je minimum, maximum, nebo není vůbec. To určíme tak, že rozepíšeme totální diferenciál druhého řádu funkce F=f−λigi

d2F=∂2(f−∑λigi)∂x2dx2+2∂2(f−∑λigi)∂x∂ydxdy+∂2(f−∑λigi)∂y2dy2

Do těchto vztahů dosadíme za λi a x,y,... (které známe). Získáme tedy kvadratickou plochu, pro jejíž pozitivní/negativní definitnost použijeme výše zmíněné Sylvesterovo kritérium. Tím jsme problém vyřešili.

β.

dgi=∂gi∂xdx+∂gi∂ydy+…=0

(Z těchto rovnic vyjádříme h diferenciálů, čímž zjednodušíme problém určení definitnosti kvadriky -- toto je pouze zjednodušující trik, není pro zbytek postupu nutný)

Příklad

Podívejme se na naši známou fci f=x2+y3x s jednou vazbou g=x2+y2−1=0. Použijeme podmínku (♠):

∇f(…)=λ∇g(…)
(2x+y3,3y2x)=λ(2x,2y)

Vyjádřit x,y jde - vyjde bod (0,0) a čtyři body (z nichž 2 jsou komplexní a vyloučíme je) v závislosti na λ.

x=0,y=0,
x=i2(λ2−λ)3433/4(1−λ),y=i2λ2−λ434
x=2(λ2−λ)3/433/4(1−λ),y=−2λ2−λ434
x=i2λ2−λ)3/433/4(λ−1),y=−i2λ2−λ434
x=2(λ2−λ)3/433/4(λ−1),y=2λ2−λ434
λ=18(4−1362−31833−62−31833)
λ=12+13(1+i3)1662−31833+116(1−i3)62−31833
λ=12+13(1−3)1662−31833+116(1+3)62−31833

Reálné řešení vyjde jen pro reálné (první) λ. Dva body řešení lze zapsat jako

(x,y)=(Root(16x6−24x4+13x2−1,2),Root(16x6−24x4+13x2−4,2))≈(0.302339,0.953201),

kde funkce Root(P(x),n) dává n-tý kořen polynomu P(x) pro reálné kořeny řazeny vzestupně.

Z numerického řešení už je vidět, který z těchto dvou bodů je minimum a který maximum, abych předvedl metodu, ukážu ještě určení z druhého diferenciálu pro řešení 2 - minimum.

Použijeme bodu 2.

2x dx+2y dy=0⇒dy=−2x2ydx

Zároveň ze druhé složky rovnice z (♠) víme, že

3y2x=2yλ⇒y=2λ3x.

Tedy dosadíme do:

d2F=Adx2+2Bdx dy+Cdy2
A=Root(16x3−48x2+9x−8,1)≈+2.86457
B3=Root(16x3−24x2+13x−4,1)≈+0.908591
C=Root(16x3−48x2+9x+54,1)≈−0.864568

Aplikujeme-li převodní vztah pro diferenciál dy:

d2F=(A−2xyB+x2y2C)=Root(2x3+3x2−244,1)dx2≈4.50672>0

Jde tedy skutečně o minimum.

Původní verze článku

původní verze článku