Chemický slovník/Kyseliny a zásady
Existuje asi 6 různých teorií pro popis kyselin a zásad.[1] Pro jednoduchost se budeme zabývat dvěma nejužitečnějšími a nejpoužívanějšími.
Brønstedova–Lowryho teorie
Suverénně nejpoužívanější teorie pro kyseliny a zásady. Když někdo použije slovo kyselina či zásada, obvykle má na mysli pojmy definované v této teorii.
Kyselina dle Brønstedovy–Lowryho teorie
Kyselina dle Brønstedova–Lowryho teorie je taková látka, která má snahu protony (H+) jiné látce (bázi) odštěpovat. Silnou kyselinou je například kyselina sírová, slabou kyselinou je například kyselina kyanovodíková. Z toho plyne, že kyselina nemůže existovat bez báze a naopak.
Zásada dle Brønstedovy–Lowryho teorie
Zásada dle Brønstedovy–Lowryho teorie je látka, která dokáže přijmout proton H+. Silnou bází je například hydroxid sodný, slabou bází je například amoniak.
Amfoterní látky
Amfoterní látky jsou takové látky, které jsou schopny reagovat jak s kyselinami, tak s bázemi. Příklady takových látek jsou methanol, [[../Voda|voda]] nebo třeba hydroxid železitý.
Lewisova teorie
Lewisova teorie kyselin a zásad popisuje látky jako donory a akceptory elektronového páru. Lewisovou kyselinou je tak každá látka, která má volný valenční orbital. Lewisova zásada je taková látka, která dokáže poskytnout volný elektronový pár. Sloučením Lewisovy kyseliny a báze vznikne kovalentní vazba mezi [[../Reaktant|reaktanty]]. Lewisovy kyseliny mohou být donory H+ (H+ obsahuje neobsazený orbital 1s), ale i některé kationty (Mg2+, Li+) a [[../Sloučenina|sloučeniny]] kovů (AlCl3, TiF4). Lewisovy báze jsou látky se skupinami, které mají volný nevazebný elektronový pár, například sulfidy, oxosloučeniny a alkoholy.
Poměrně často se využívá reakce Lewisovy kyseliny s elementárními halogeny pro katalýzu elektrofilní aromatické substituce, kdy v iniciačním kroku halogenid kovu reaguje s halogenem dle rovnice AXy + X2 AXy+1- + X+.