Hledání extrémů funkcí více proměnných: Porovnání verzí

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
imported>Danny B.
fix link
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 12. 4. 2023, 21:07

Na základě poznámek ze cvičení zpracoval Irigi

Algoritmy, které popíši fungují pro obecně n neznámých - ve všech textech ale budu psát pouze dvě souřadnice, i když napíšu, jak by se postupovalo pro souřadnic více.

Totální diferenciál

Totální diferenciál definuje limita

lim(h1,h2)(0,0)f(x+h1,y+h2)f(x,y)df(x,y)(h1,h2)h12+h22   ()

Nutnou podmínkou pro existenci totálního diferenciálu je existence prvních parciálních derivací, pokud neexistují, zjevně neexistuje ani (♣). Pokud existují první parciální derivace, potom platí

df(x,y)(h1,h2)=fxh1+fyh2

Postačující podmínkou je buďto spojitost prvních parciálních derivací, nebo existence (♣).

Příklad

Zjistěte zda a kde má funkce (xy)1/3 totální diferenciál.

fx=x2/3y1/33
fy=y2/3x1/33

Je vidět, že derivace jsou mimo osy spojité, tudíž mimo osy existuje totální diferenciál. Na osách je funkční hodnota (xy)1/3=0, ale první parciální derivace zde nejsou definovány (jsou v limitě nekonečné), proto na osách totální diferenciál není.

V počátku soustavy souřadnic jsou první parciální derivace nulové, protože

fx=limh0f(x+h,y)f(x,y)h=limh00h=0

a obdobně pro derivaci podle y.

Proto pokud totální diferenciál existuje, pak má hodnotu

df(x,y)(h1,h2)=0

Ověříme jeho existenci dosazením do (♣). Přejdeme k polárním souřadnicím:

h1=rsin(ϕ)
h2=rcos(ϕ)

Tedy dosadím do (♣):

limr0(h1h2)1/300h12+h22=limr0(rsin(ϕ)rcos(ϕ))1/3r

Tato limita neexistuje (resp. závisí na úhlu φ), totální diferenciál tedy v počátku neexistuje.

Hledám-li extrém funkcí více proměnných f(x1,x2,...,xn), prohledávám jednak „kandidáty“ na extrém a jednak hledám extrém na okraji, což je extrém s vazbou.

Lokální extrémy

1. Nutná podmínka pro to, aby funkce měla v bodě extrém je, aby první parciální derivace byly nulové (nebo aby v něm neexistovaly):
fx=0,fy=0,
2. V těchto bodech může nastat jedna ze tří možností - je zde minimum, maximum nebo sedlový bod. Označíme si členy v Hessově matici (Hesián):
H=(2fx22fxy2fyx2fy2)=(ABBC)

Podle Taylorova rozvoje do druhého řádu (první derivace jsou nulové) nám zbývá plocha určená jako:

2fx2dx2+22fxydxdy+2fy2dy2=Adx2+2Bdx dy+Cdy2=K

Pro více proměnných se rozšiřuje kvadriku ve smyslu Taylorova rozvoje. V diskusi nezapomeňte, že funkce musí být ve zkoumaných bodech spojitá, aby byly smíšené derivace záměnné!

  • Je-li pro každé (x,y)(0,0) K>0, pak má funkce v tomto bodě lokální minimum (plocha je pozitivně definitní)
  • Je-li pro každé (x,y)(0,0) K0, pak nadále nevíme (plocha je pozitivně semidefinitní)
  • Je-li pro každé (x,y)(0,0) K<0, pak má funkce v tomto bodě lokální maximum (plocha je negativně definitní)
  • Je-li pro každé (x,y)(0,0) K0, pak nadále nevíme (plocha je negativně semidefinitní)
  • Střídá-li pro každé (x,y)(0,0) K znaménko pak jde o sedlový bod (plocha je indefinitní)

Abychom zjistili, do které z těchto skupin kvadrika patří, použijeme Sylvesterovo kritérium: vybereme z J subdeterminanty (zleva shora) o velikostech 1,2,...,n. Pro případ dvou proměnných tedy D1=A,D2=ACB2. Pak:

  • Jsou-li všechny Di kladné (A>0,ACB2>0), pak je kvadrika pozitivně definitivní (lokální minimum).
  • Jsou-li Di střídavě záporné a kladné (A<0,ACB2>0), pak je kvadrika negativně definitivní (lokální maximum).
  • Ve všech ostatních případech nevíme.

Příklad

Hledejme extrémy f=x2+y3x. Z podmínky o nulových prvních derivací:

fx=2x+y3=0,fy=3y2x=0x=0,y=0

Nyní určíme z Taylorova rozvoje koeficienty A,B takto:

A=2,B=3y2=0,C=6yx=0K=2d x2

Sylvesterovo kritérium říká, že nevíme: A>1,ACB2=0. Z kvadriky je vidět, že kvadrika je pozitivně semidefinitní (nikde není záporná a pro hodnoty (0,y) je nulová), proto nejsme schopni touto metodou extrém ověřit. (numericky: je to sedlo.)

Extrémy s vazbou

Máme hledat extrémy funkce f(x1,x2,...,xn), kde zůstáváme na vazbách g1(x1,x2,...,xn),...,gh(x1,x2,...,xn), kde h<n.

Můžeme použít dvě metody:

A. Vyjádříme co nejvíce proměnných z podmínek gi(...)
B. Na zbylé podmínky použijeme Lagrangeovy multiplikátory.

Má-li funkce v bodě extrém s vazbou (pokud jsme vazbu ještě nevyloučili pomocí bodu A.), potom platí:

(f()λigi())=0      ()

Nyní potřebuji vyjádřit λ1,...,λh, čehož dosáhnu:

α. Vyjádřením x,y,... podle λi z (♠) a dosazením do gi(...)=0.
β. Využitím diferenciálních vztahů pro gi(...) snížím počet nutných diferenciálů ve výsledné kvadrice (to je nutné pro správnost výsledku! - kvadrika musí mít stejný počet diferenciálů jako je stupňů volnosti na kterých se s řešením pohybujeme!):

α.

Teď známe λi a x,y,..., tedy máme všechny „kandidáty na extrém“. Nyní se chceme opět přesvědčit, zda extrém je minimum, maximum, nebo není vůbec. To určíme tak, že rozepíšeme totální diferenciál druhého řádu funkce F=fλigi

d2F=2(fλigi)x2dx2+22(fλigi)xydxdy+2(fλigi)y2dy2

Do těchto vztahů dosadíme za λi a x,y,... (které známe). Získáme tedy kvadratickou plochu, pro jejíž pozitivní/negativní definitnost použijeme výše zmíněné Sylvesterovo kritérium. Tím jsme problém vyřešili.

β.

dgi=gixdx+giydy+=0

(Z těchto rovnic vyjádříme h diferenciálů, čímž zjednodušíme problém určení definitnosti kvadriky -- toto je pouze zjednodušující trik, není pro zbytek postupu nutný)

Příklad

Podívejme se na naši známou fci f=x2+y3x s jednou vazbou g=x2+y21=0. Použijeme podmínku (♠):

f()=λg()
(2x+y3,3y2x)=λ(2x,2y)

Vyjádřit x,y jde - vyjde bod (0,0) a čtyři body (z nichž 2 jsou komplexní a vyloučíme je) v závislosti na λ.

x=0,y=0,
x=i2(λ2λ)3433/4(1λ),y=i2λ2λ434
x=2(λ2λ)3/433/4(1λ),y=2λ2λ434
x=i2λ2λ)3/433/4(λ1),y=i2λ2λ434
x=2(λ2λ)3/433/4(λ1),y=2λ2λ434
λ=18(41362318336231833)
λ=12+13(1+i3)166231833+116(1i3)6231833
λ=12+13(13)166231833+116(1+3)6231833

Reálné řešení vyjde jen pro reálné (první) λ. Dva body řešení lze zapsat jako

(x,y)=(Root(16x624x4+13x21,2),Root(16x624x4+13x24,2))(0.302339,0.953201),

kde funkce Root(P(x),n) dává n-tý kořen polynomu P(x) pro reálné kořeny řazeny vzestupně.

Z numerického řešení už je vidět, který z těchto dvou bodů je minimum a který maximum, abych předvedl metodu, ukážu ještě určení z druhého diferenciálu pro řešení 2 - minimum.

Použijeme bodu 2.

2x dx+2y dy=0dy=2x2ydx

Zároveň ze druhé složky rovnice z (♠) víme, že

3y2x=2yλy=2λ3x.

Tedy dosadíme do:

d2F=Adx2+2Bdx dy+Cdy2
A=Root(16x348x2+9x8,1)+2.86457
B3=Root(16x324x2+13x4,1)+0.908591
C=Root(16x348x2+9x+54,1)0.864568

Aplikujeme-li převodní vztah pro diferenciál dy:

d2F=(A2xyB+x2y2C)=Root(2x3+3x2244,1)dx24.50672>0

Jde tedy skutečně o minimum.

Původní verze článku

původní verze článku