Integrování/Substituční metoda

Z testwiki
Verze z 17. 12. 2023, 14:07, kterou vytvořil imported>Danny B. (absolutní -> relativní wikilinky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Jedna ze tří základních metod výpočtu integrálů se nazývá substituční metoda. Tato metoda využívá vhodné záměny výrazu, který integruji, za jiný, snadněji integrovatelný. Speciálním případem této metody jsou pak metody [[../Posuvy a násobky argumentu|posuvu a násobku argumentu]] a [[../Metoda "vidím derivaci"|metoda "vidím derivaci"]].

Formální zápis metody a důkaz

1. věta o substituci: Nechť F je primitivní k f na (a;b). Nechť φ je definovaná na (α;β), φ:(a;b)(α;β) (s hodnotami v (α;β)). Navíc nechť existuje φ(t) vlastní pro každé t(α;β). Potom

f(φ(t))φ(t)dt=F(φ(t))+c,t(α;β)

2. věta o substituci: Nechť funkce φ má v každém bodě intervalu (α;β) vlastní derivaci, která je buď všude kladná, nebo záporná, a φ((α;β))=(a;b). Nechť funkce f je definovaná na intvervalu (a;b) a platí

f(φ(t))φ(t)dt=G(t)+c,t(α;β).

Pak

f(x)dx=G(φ1(x))+c,x(a;b).

Příklady výpočtu

Příklad 1 Substitucí převedeme integrál z odmocniny na integrál hyperbolické funkce.

x2+1dx=|x=φ(t)=sinhtφ(t)=cosht|=sinh2t+1coshtdt=cosh2tdt=
=14(et+et)2dt=14(e2t+2+e2t)dt=18e2t+12t18e2t+c