Integrování/Substituční metoda: Porovnání verzí

Z testwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
imported>Danny B.
absolutní -> relativní wikilinky
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 17. 12. 2023, 14:07

Jedna ze tří základních metod výpočtu integrálů se nazývá substituční metoda. Tato metoda využívá vhodné záměny výrazu, který integruji, za jiný, snadněji integrovatelný. Speciálním případem této metody jsou pak metody [[../Posuvy a násobky argumentu|posuvu a násobku argumentu]] a [[../Metoda "vidím derivaci"|metoda "vidím derivaci"]].

Formální zápis metody a důkaz

1. věta o substituci: Nechť F je primitivní k f na (a;b). Nechť φ je definovaná na (α;β), φ:(a;b)(α;β) (s hodnotami v (α;β)). Navíc nechť existuje φ(t) vlastní pro každé t(α;β). Potom

f(φ(t))φ(t)dt=F(φ(t))+c,t(α;β)

2. věta o substituci: Nechť funkce φ má v každém bodě intervalu (α;β) vlastní derivaci, která je buď všude kladná, nebo záporná, a φ((α;β))=(a;b). Nechť funkce f je definovaná na intvervalu (a;b) a platí

f(φ(t))φ(t)dt=G(t)+c,t(α;β).

Pak

f(x)dx=G(φ1(x))+c,x(a;b).

Příklady výpočtu

Příklad 1 Substitucí převedeme integrál z odmocniny na integrál hyperbolické funkce.

x2+1dx=|x=φ(t)=sinhtφ(t)=cosht|=sinh2t+1coshtdt=cosh2tdt=
=14(et+et)2dt=14(e2t+2+e2t)dt=18e2t+12t18e2t+c